Energetika směřuje k decentralizaci

Ztenčující se zásoby fosilních paliv a obavy ze zhoršování životního prostředí přiměly ve druhé polovině 20. století vyspělé státy ke hledání nových cest, jak pokrýt rostoucí spotřebu elektřiny. Velké naděje, vkládané v 50. letech do jaderných elektráren coby zdroje „čisté“ elektřiny, vzaly zasvé o třicet let později po havárii černobylské elektrárny. Odpůrci jádra kromě nebezpečnosti jaderných zařízení poukazují na problémy s použitým jaderným palivem, vyčerpatelnost zdrojů uranu a také pořizovací cenu těchto obřích podniků.

Jaderné elektrárny jsou příliš drahé

Podle každoroční nezávislé mezinárodní Zprávy o stavu jaderné energetiky, zveřejněné letos 7. října, narostly ceny staveb jaderných elektráren od roku 2009 do roku 2018 o 23 %. „World Nuclear Industry Status Report poskytuje každoročně unikátní příležitost vidět klíčové ukazatele jaderné energetiky v globálním měřítku. Z pohledu klimatické změny je právě toto měřítko nejdůležitější. Speciální kapitola věnovaná tématu ukazuje, že jaderná energetika rozhodně nemá našlápnuto k tomu, aby nahrazovala fosilní zdroje,“ řekl ve svém komentáři ke zprávě pro server Enviweb.cz Karel Polanecký z Hnutí Duha. Podle něj proto dává smysl soustředit se na sektor obnovitelných zdrojů, který ve světě několik let v řadě dynamicky roste, na rozdíl od jaderné energetiky, jež spíše stagnuje.

Lokální zdroje posilují nezávislost

Za strmým růstem podílu obnovitelných zdrojů na celkové produkci elektřiny stojí kromě snah o zlepšení životního prostředí samozřejmě i rychlý vývoj digitálních technologií, systémů a nových materiálů. Malé zdroje energie, například v podobě střešních fotovoltaických panelů, si pořizují firmy i domácnosti, často za využití evropských dotací. Ale i ti, kdo si vlastní zdroj energie vybudovat nemohou, mají dnes možnost přejít na čistou energii, třeba s Elektřinou Nazeleno.

Motivací k přechodu na zelenou energii bývá u jednotlivců snaha přispět ke zlepšení životního prostředí, u majitelů malých domácích elektráren pak také menší závislost na dodavatelích energie. Firmy cílí zejména na úspory a ekologický provoz, státy na udržitelný rozvoj svých ekonomik a společný boj proti klimatickým změnám.

Přechod k obnovitelným zdrojům energie má však i další pozitiva. „Obnovitelné zdroje od roku 2013 pomohly srazit evropský účet za dovoz fosilních paliv o více než třetinu, a tím snížit naši závislost na nestabilních a nebezpečných režimech,“ uvádí publikace Atlas energie 2018, vydaná společně Hnutím Duha a nadací Heinrich-Böll-Stiftung.

Města jako laboratoře inovací

Vlastnictví obnovitelných zdrojů jednotlivci a jejich sdruženími má pozitivní vliv i na rozvoj obcí a měst. V mnoha zemích totiž rozvoj infrastruktury pro obnovitelné zdroje blokují nebo zpomalují protesty veřejnosti. Jestliže však budou samotní občané vlastníky a uživateli těchto zdrojů, snáze se vyrovnají se změnami a dopady, které jednotlivé lokální projekty přinášejí.

Města pak mohou sloužit jako laboratoře, kde se zkoušejí nové technologie a inovace na poli obnovitelných zdrojů. „Jsou dost velká na to, aby zkoušela nové nápady ve velkém, ale zároveň dost malá na to, aby je v případě nefunkčnosti mohla zrušit – a ty nejlepší nápady lze pak zavést na celostátní úrovni,“ vysvětlují autoři Atlasu energie 2018.

Lokální obnovitelné zdroje energie mají v Evropě zkrátka zelenou a jejich rozvoj je hnacím motorem transformace energetiky, i když přináší řadu nelehkých úkolů. Propojení milionů fotovoltaických panelů a větrných turbín do jednoho spolehlivého systému, jenž bude inteligentně reagovat na nabídku a poptávku, sice umožní digitalizace, avšak bude tomu třeba přizpůsobit rozvodné sítě.

Velké výzvy v souvislosti s přechodem na obnovitelné zdroje energie představují i změny v teplárenství, chladírenství a dopravě, která stále více směřuje k elektromobilitě. Výzkum se musí intenzivně věnovat i skladování elektřiny, které je jedním z největších problémů dnešní energetiky.

‍